Tereza

Tereza

Asi tuto myšlenku neumím formovat svými vlastními slovy, a tak použiji to, co mi uvízlo v paměti z povídání jednoho skvělého muže. A to, že láska, svatba a vlastně i celé manželství je jako práce…. že možná hned nenajdu tu pravou, ale v okamžiku, kdy se přede mnou objeví, poznám to. Bude to taková práce, která mě bude bavit, a na kterou se budu těšit. Díky které budu lepším člověkem, a když náhodou budu mít někde mezery, nebude pro mě překážkou se něčemu přiučit. Bude to práce, ve které budu mít pocit, že to, co dělám, má nějaký smysl. #lovemyjob

Renata

Renata

Pro mě je hrozně těžké přenést myšlenky na papír tak, aby to dávalo smysl. Ale možná je to právě o tom, láska nemusí dávat smysl, prostě se to děje a ty víš, že je to “TO” ono. Láska je pusa na dobrou noc, na dobré ráno, na přivítanou, na rozloučenou. Láska je přenechání větší porce šlehačky, spaní na té horší straně postele. Zkrátka láska je, když … určitě si každý z nás doplní. A svatba? Svatba je den. Jen jeden malý den, ve kterém uděláte velký krok. Krok dopředu, ruku v ruce s ním, s ní. Potvrzení. Rozhodnutí. Den, kdy jste jen VY DVA. Den, kdy si víc než kdy jindy přejete a slibujete, že “TO” bude na pořád!

Michaela

Michaela

Láska a vztah je, pokud má vydržet, něco jako celoživotní klikatá cesta. Myslím, že na té cestě jsou jiné a důležitější milníky než svatba, ale to rozhodně pro mě neubírá na jejím významu a kráse. Nejdůležitější je ale to, že s někým sdílíte svůj život naplno, jeden druhého děláte lepším a nepřestanete být každý zvlášť sám sebou. Pro mě je svatební den ideálně krásný den, který chci strávit s těmi nejmilejšími a sdílet s nimi lásku a štěstí.

Veronika

Veronika

Vlastně ani nevím, co pro mě znamená svatba jako taková. Nevím, jak bych chtěla, aby vypadala, kde by měla být a kdo by tam měl být. Nevím, jaké budou dekorace, ani kytky. Vždyť já ani nemám nástěnku na Pinterestu:) Ale jedno vím jistě, důležitější než svatba samotná, je pro mě ten moment rozhodnutí… To, když se dva rozhodnou jít ruku v ruce stejnou cestou, přijmou své zlozvyky a rozšíří svou rodinu o rodinu toho druhého. To, když se každé ráno probudí a ví, kam patří, a že tam chtějí patřit do konce života! A o tom to celé je!